Za chladu a mírného deště jsme nastoupili v roli favorita proti týmu Wolves, jenž se navíc musel obejít bez svého stabilního brankáře.

Úvod utkání byl oboustranně opatrný, hlavně neudělat zbytečnou chybu. Určitý klid do našich řad přinesla až první branka, jejímž autorem byl Jirka Tluk. Překvapil ze zadu s rozehrávkou váhajícího obránce, připravil jej o míč a nekompromisní ranou zavěsil – 1:0.

Po úvodním gólu jsme získali i mírnou herní převahu, která vedla k další brance v síti soupeře. Šťastným střelcem byl kupodivu náš gólman Milan Rákoczy!!! Jeho střela placírkou těsně nad zemí si našla svoje místo. Prošla shlukem bránících a clonících hráčů a zapadla přesně k pravé tyči – 2:0. Brankář Wolves byl úplně bezmocný, neboť míč spatřil až za svými zády.

Ve druhé půli jsme průběh duelu víceméně kontrolovali. Jenom ta koncovka! Několik vyložených šancí jsme nevyužili a tak jediný úspěch zaznamenal Patrik Cikrle. V mlýnici před brankou se mu podařilo hrudí šikovně tečovat bombu Rendy Navrátila, čímž usměrnil míč přesně do zařízení – 3:0.

Zápas s Casperem je specifický a prestižní. Je to takové derby. Známe se, poněvadž hrajeme proti sobě týden co týden, takřka celý rok. Ale až nyní opravdu záleží na výsledku, až teď jde o body.

Ačkoli jsme dobře věděli „odkud vítr vane“, přesto jsme to nedokázali eliminovat. Hned v úvodu se podařilo Markovi Hendrychovi odstavit si tělem Honzu Foltyna a následně uklidit míč přesně k levé tyčce Milanovi kasy – 0:1. Škoda, přesně těchto situací jsme se chtěli vyvarovat. Neprohrávali jsme však dlouho.

L.Miškovič rozehrál balón z rohového kopu na nabíhajícího si Jirku Tluka a jeden z bránicích hráčů jej zasáhl pro nás tak šťastně, že pro Jiřího už nebyl žádný problém poslat překvapivě klidně stojící míč do místa určení – 1:1.

Bohužel, zanedlouho opět chybujeme. Lukáš Miškovič minul kolmou přihrávku na nabíhajícího si útočníka a ten hned z „první“ zajistil Casperu opětovné vedení – 1:2.

Naše odpověď byla ovšem blesková. To si Renda Navrátil báječně narazil míč s Patrikem Cikrlem, načež ukázkovou placírkou po zemi ke vzdálenější tyči nedal gólmanovi Vitouchovi šanci – 2:2. Strhující první poločas!

Úvod druhé půle patřil gólově tentokrát nám. Po individuální akci poslal Jirka Tluk z poměrně těžkého úhlu nechytatelnou pumelici přesně pod břevno – 3:2.

Drama střetnutí vrcholilo v samotném závěru. Kapitán Casperu si vzal oddechový čas. Hned po obnovení hry vyměnili gólmana za pátého borce do pole. Přestože se jim dařilo celkem zdatně kombinovat, do vyloženější příležitosti jsme je díky příkladné obětavosti nepustili. Třešničkou na dortu pak bylo, když Jirka Tluk zachytil přihrávku a poslal merunu přes celé hřiště do opuštěné brány – 4:2!

Nutno objektivně přiznat, že Casper byl fotbalovější, zatímco my jsme spoléhali na pevnou obranu a protiútoky. Hrdinou duelu byl autor hattricku Jirka Tluk.

Našim jednoznačným cílem bylo potvrdit v tomto utkání předchozí dva výsledky a zakončit tak s plným bodovým ziskem 1. kolo. I když jsme byli favority tohoto duelu, tušili jsme, že to nemusí být žádná procházka růžovou zahradou. Kluci byli mladí, běhaví a nám navíc role favorita dost často svazuje nohy. Ani tento zápas nebyl výjimkou.

První branku jsme zásluhou Jirky Tluka vstřelili my. Prudkou ranou z pravé strany, kterou navíc zrychlil vlhký povrch hřiště, propálil gólmana – 1:0.

Nevedli jsme ovšem dlouho, neboť Renda Navrátil se nechal, stejně jako Honza Foltyn v předchozím mači, odstavit tělem a útočník panterů už věděl co s míčem – 1:1.

Obraz hry byl stejně jako skóre vyrovnaný. Protivník využíval každou možnost k ohrožení a zejména jejich kapitán byl stálým nebezpečím pro naši branku.

Díky duu Tluk – Cikrle jsme však získali do poločasu znovu vedení. Jirka nebyl líný na krok a s obrovským zaujetím šel po míči, jenž po ráně vypadl brankáři z rukou. Ten sice po něm bleskově skočil, avšak Jiřího kopačka byla rychlejší a zasáhla balón dříve, než jej stačil gólman lapit. K Jirkově smůle šla meruna ovšem pouze do tyče. K našemu štěstí byl ale Patrik Cikrle v pravý čas na pravém místě a s odrazem o tyč ji poslal do místa určení – 2:1.

Bohužel i podruhé jsme dovolili soupeři vyrovnat – 2:2.

Rozhodujícím okamžikem střetnutí se tak nakonec ukázalo vyloučení hráče FK Panters na 2. minuty za žlutou kartu. Chopili jsme se nabídnuté příležitosti. Po závaru před brankou napálil Jirka Litomyský halfvolejem odražený míč a rozhodl o našem vítězství – 3:2.

Až nečekaně těžký duel jsme tak úspěšně zvládli a zakončili 1. kolo s kýženým bodovým ziskem.

Jednoznačný výsledek odpovídá v celku jednoznačnému průběhu hry. Při vědomí kvality a síly soupeře jsme se chtěli prezentovat zejména pečlivou a důraznou obranou bez zbytečných chyb. Opak byl pravdou.

Již po několika málo vteřinách se díky laxnosti Petra Lukosze ocitl hráč Blues Devils v 100% brankové příležitosti. Naštěstí ji ještě neproměnil. Dále jsme již ale takovou kliku neměli.

Protivník celkem brzy využil naši nedůslednost a dostal se snadno do dvoubrankového vedení. Jiskřičkou naděje byl gól z kopačky L.Miškoviče, který atakoval riskantně rozehrávajícího gólmana a podařilo se mu trefit nepřesnou přihrávku do brány – 1:2.

Ovšem hned z kraje 2. půle obešel Josef Gašo Rendu Navrátila a přesnou ranou levačkou ke vzdálenější tyči nedal Milanovi šanci – 1:3. Dále jsme naivně chybovali a byli jsme za to nemilosrdně trestaní.

Favoritem tohoto střetnutí bylo samozřejmě mužstvo FCK Baníček, ale věřili jsme, že pokud se budeme vystříhat zbytečných chyb, mohli bychom sehrát vyrovnanou partii. Což se nám i víceméně podařilo, i když těch hloupých chyb jsme se vyvarovat nedokázali.

Jediný gól jsme zaznamenali v 1. poločase při přesilové hře, kdy se po kombinaci před soupeřovou brankou prosadil Renda Navrátil.

Druhá půle se nesla ve znamení naší urputné snahy o vyrovnání.

Měli jsme několik nadějných příležitostí na vyrovnání ( např. L.Miškovič, R.Navrátil ), avšak umístit míč do zařízení se nám nepodařilo. Definitivní stvrzení naší porážky přišlo po nepřesně rozehraném rohovém kopu L.Miškoviče a následném rychlém protiútoku - 1:3.

Úplnou tečkou byl pak gól našeho bývalého elitního kanonýra Davida Jakubce – 1:4. Jeho trefě ovšem předcházelo jednoznačné zpracování míče rukou …

Oproti předcházejícím dvěma duelům jsme byli tentokrát favority my a za stálého deště jsme tuto roli víceméně bez obtíží potvrdili.

Díky dvěma brankám vstřeleným v 1. poločase jsme se zbavili lehké nervozity a získali potřebný klid. To se projevilo i na naší hře ve 2. půli.

Nejprve jsme dalšími čtyřmi góly protivníka definitivně zlomili, avšak v úplném závěru jsme příliš nehleděli na zadní vrátka a naprosto zbytečné dvakrát inkasovali.

V 1. poločasu jsme obdrželi pouze jednu branku, neboť jsme srdnatým a takticky zodpovědným výkonem dokázali eliminovat kvalitativně vyspělejší hru našeho protivníka.

Ve 2. poločasu se nám už nepodařilo udržet laťku naší výkonnosti. Po druhém a třetím gólu v naší síti ovládl Grutech zcela hru. Ačkoli jsme poté ještě dvakrát inkasovali, dohráli jsme utkání se vztyčenou hlavou. Bojovali jsme až dokonce a nepřipustili tak žádný debakl.

Průběh střetnutí jsme měli plně v naší režii a proti zraněními oslabenému soupeři tak získali víceméně povinné 3 body.

Sportovní klišé o favoritovi, který nevyhrává, se k naší smůle potvrdilo právě v tomto duelu. Naše herní převaha byla zřejmá, očividná, avšak snaha dostat ten kulatý nesmysl za záda opravdu vynikajícího brankáře byla marná. Nedokázali jsme proměnit žádnou ze svých příležitostí. Propadli jsme nervozitě, dostali se do křeče. V některých situacích a závarech stali při Apeomu snad všichni svatí! Ale nic naplat, do místa určení jsme míč nedostali. A tak přišlo na řadu další klišé, totiž nedáš, dostaneš. V obou poločasech jsme vyrobili po jedné hrubé chybě, což se rovnalo dvěma míčům za Milanovými zády. Porážka to byla hořká, hloupá a těžce se přijímala.

Vyrovnaný a ve 2. půli i značně vyhrocený zápas byl soubojem o tzv. 6 bodů, neboť šlo o přímou bitvu dvou týmu usilujících o co možná nejlepší výchozí pozici pro play off.

K naší škodě jsme po vedoucí brance nepřidali další, nýbrž jsme sami ještě do půle inkasovali.

Na začátku 2. poločasu jsme opět nedokázali proměnit vyložené brankové příležitosti, např. Honza Kucbel, jenž si zasekávačkou posadil brankáře na zem, aby posléze místo do otevřené brány vystřeli pouze do něj, za což jsme byli zákonitě potrestáni.

V samotném závěru zhoustla po některých zákrocích atmosféra, vzkypěla krev a došlo ke strkanici s prvky ruční výměny názorů. Naštěstí horké hlavy rychle vychladly a utkání se dohrálo za plného počtu hráčů na obou stranách. Bohužel jsme pro zbylá 2 utkání přišli o zraněného Rendu Navrátila.

Sporting mající na soupisce celkem zajímavá jména, nastoupil pouze se 4 hráči v poli, tudíž bez možnosti vystřídat. Navíc se jeden z hráčů v předchozím duelu zranil, a přestože kulhal, obětavě nastoupil. Ačkoli nám byly okolnosti příznivě nakloněny, není konečný výsledek přesným obrazem hry.

Pravda, dostali jsme se celkem snadno do dvoubrankového vedení, ale až příliš jsme se přizpůsobili pěšímu tempu hry Sportingu. Ten opírající se o jednu výraznou hráčskou individualitu, nás právě díky tomuto borci a naší laxnosti dokázal několikrát zle provětrat. Jenom bdělému Milanovi a štěstí jsme vděčili za čisté konto.

Zlomovým okamžikem byl třetí gól z kopačky Honzy Kucbela. Po něm soupeř již poněkud odpadnul a Jirka Tluk, pak uzavřel účet utkání. Za svůj výkon a přístup si zaslouží borci Sportingu 100% respekt.

Rekordního vítězství v historii našeho týmu jsme dosáhli proti mužstvu, které svým přístupem znehodnotilo průběh tohoto utkání. Místo sportovního klání to byla místy trapná fraška.

Rozumím tomu, že jich bylo málo, chápu, že již měli za sebou dvě porážky, ale vždy se přece dá hrát tak, abych mohl, ač poražen, odejít se vztyčenou hlavou (viz Sporting) a ne jako kašpar.

Ve svém třetím zápase v našem dresu se střelecky zaskvěl Jarda Hořínek, autor hattricku (a to jsem ho ještě o jeden zásah „připravil“, poněvadž jsem jej posoudil jako vlastní gól soupeřova brankáře), kterému tam napadalo snad úplně všechno. Druhým šťastlivcem byl Honza Foltyn, jenž v závěru prolomil svoji až neuvěřitelnou střeleckou smůlu a konečně, dokonce 2x, poslal míč do zařízení.

Před posledním kolem byla naše výchozí pozice následující, pakliže jsme chtěli, bez ohledu na výsledky ostatních týmů, získat jistotu účasti v play off, museli jsme uhrát minimálně 1 bod.

Jako schůdnější cesta k tomuto cíli se jevil hned první zápas proti FC Zenit. A pokud bychom snad byli úspěšní za 3 body, mohli jsme se dokonce posunout výše v tabulce základní části. Pro zdar věci jsme zmobilizovali síly.

Nastoupil i Marcel Petřkovský, jenž se mohl stát hrdinou 1. poločasu, kdyby své minimálně dvě 100% brankové příležitosti dokázal využít.

Zenit hrál opatrně a na jistotu. Jeho nepříliš výraznou útočnou snahu se nám dařilo bez větších obtíží eliminovat.

Ani začátek 2. půle nepřinesl výraznější změnu obrazu hry. My jsme byli aktivnější a měli jsme i šance, ale bez úspěchu. Soupeř se držel svojí taktiky. Až přišel blesk z čistého nebe! Honza Foltyn chtěl situaci před naší brankou řešit konstruktivní rozehrávkou, namísto rasantního odkopu. Ta se mu ovšem příliš nepovedla, neboť nalil míč protivníkovi přímo na nohu – 0:1. Nešťastný gól, za který se nám Honza hned omlouval. Nic naplat, stává se to i větším playerům.

Cíl byl teď jediný, vyrovnat. Paní Štěstěna se k nám však otočila zády. Nebyli jsme sto dostat míč mezi ty tři štangle. Až Renda Navrátil se dokázal vzepřít osudu a nechytatelnou šlehou na dlouhou nohu poslal balón ke vzdálenější tyči – 1:1.

Cítili jsme, že máme navíc. Chtěli jsme zvítězit, a proto jsme útočili. Možná jsme se ale měli spíše stáhnout do obrany, hlídat si výsledek, nebláznit. Honili jsme holuba na střeše a nakonec neměli ani toho vrabce.

Zhruba minutu před koncem jsme dovolili poslat míč na neobsazeného hráče číhajícího před naší bránou a ten jej velice snadno poslal do sítě – 1:2!!!

Troufnu si říct, že v tomto mači jsme rozhodně nebyli horší, ba právě naopak.

Situace nám velela jasně, pokud nechceme spoléhat na přízeň osudu, musíme uspět v boji proti vedoucímu týmu tabulky. Hodně složitý úkol. Soupeř disponující hráči jako Holý, Laštůvka aj., byl pochopitelně herně na výši, nutil nás k chybám a ty dokázal trestat.

Přestože se nám dařilo výsledek korigovat, reálnou naději na zvrat jsme asi moc neměli. Nemůžu říct, že bychom v tomto utkání nebojovali či se snad nesnažili, mám ale pocit, že nás příliš brzo opustila víra v možný úspěch.

Bodový zisk z tohoto zápasu nám zůstal zapovězen. Nezbylo nám tak už nic jiného, než čekat, jak si v neděli povedou Casper FC a Apeom, naši přímí konkurenti v boji o místo v play off.

Byly to trochu nervy, ale nakonec jsme, i díky některým nečekaným výsledkům (např. Apeom 0 : 1 Kerberos, Casper 2 : 2 Kerberos), uhájili účast ve vyřazovací části. Černý Petr zůstal Apeomu.

Ve čtvrtfinále nás jakožto sedmý tým v pořadí čekal druhý mančaft tabulky Grutech.

Jakmile jsme se dověděli jméno našeho čtvrtfinálového soka, byla z našich reakcí patrná obrovská chuť a odhodlání porvat se o úspěšný výsledek. Prvoligový Olympic (v LKP hrající jako Grutech) byl pro nás z mnoha důvodů velkou výzvou.

Tři dny před utkáním nás však začali stíhat potíže se sestavou. Zaměstnání, dovolená aj. měli za následek, že z 9 -ti hráčů do pole nás v pátek odpoledne zbylo pouze 5. A to ještě Renda Navrátil měl přijít po noční a Patrik Cikrle dokonce přímo z práce.

Posledním hráčem zapsaným na soupisce, kterého jsem mohl oslovit, byl Aleš Pazderka. Naštěstí měl volno a slíbil, že přijde. Početní stav sice nebyl optimální, avšak ani kritický.

Před utkáním jsme se v kabině hecovali a povzbuzovali. Zařekli jsme se, že necháme na place všechno, srdce i duši. A pak už to začalo.

Úvod jsme měli skvělý. Hned v 1. minutě měl na kopačce gól Patrik Cikrle, ale Robert Taussig jeho prudkou křížnou ránu kryl. Grutech nastoupil sebevědomě, až sebejistě, vědom si svojí i naší síly. Neměli jsme pro ně být větší překážkou. Hráli individualisticky, chtěli nás rozebrat a dát si to až do „kuchyně“.

Jako protizbraň jsme vytasili kolektivní výkon založený na osobní zodpovědnosti a maximální míře obětavosti. Zmenšili jsme hřiště a drželi obranný blok. Navíc Milan Rákoczy chytal famózně! Přestože měl protivník optickou převahu a větší držení míče, dařilo se nám jej zle větrat. Nakonec jsme jednu z příležitostí využili. Renda Navrátil se ocitl sám před brankářem a umístěnou přízemní střelou k pravé tyči nás dostal do vedení – 1:0!

Do druhé půle nastoupil soupeř s mnohem větším nasazením. Bylo evidentní, že průběžný stav si příliš nepřipouštějí a že zvrat ve skóre považují jenom za otázku času. Čas však pozvolna plynul a my jsme se úspěšně drželi. Na Grutech začala doléhat nervozita. Tu ještě znásobila jedna z nejfantastičtějších branek v historii našeho týmu. Patrik Cikrle sebral míč na pravé straně hřiště a po skvělém sprintu přes 2/3 hrací plochy, během kterého ustál dva fyzické ataky, vmetl z plného kalupu nechytatelnou pumu do levé šibenice – 2:0.

Brankář Taussig stačil pouze natáhnout ruce, ale míč zastavit nedokázal. Neskutečná akce, neskutečný gól! Ohromný aplaus všech přihlížejících, kteří nám v tomto souboji přáli.

Grutech zareagoval stažením gólmana a vsadil na hru v 5 -ti lidech. Dokázali nás zamknout před naší brankou, avšak nervozita jim už svazovala nohy. Utápěli se v sólových akcích, ale hlavně nedokázali proměnit ani ty nejvyloženější příležitosti. My jsme byli v euforii, „jezdili jsme po prdeli“ a Milan chytal jeden ze svých největších zápasů.

Další hřebíček do ambicí Grutechu mohl přidat Renda Navrátil. Bohužel nedokázal z voleje, po Milanově dlouhém výhozu, trefit zpola odkrytou branku. Míč se otřel jenom o boční síť.

Razítko na naše vítězství tak dal až Aleš Pazderka, který v brejkové situaci 2 proti 1 nekompromisně propálil hráče suplujícího na pozici brankáře – 3:0!

Snaha Grutechu byla definitivně zlomena. Favorit pochopil, že je poražen a rezignoval. A my už jsme věděli, že o vítězství nás nikdo a nic nepřipraví. Zbylých pár okamžiků jsme dohráli na vlně nadšení a adrenalinu. Potom už přišel jenom poslední hvizd sudího a s ním ohromná radost, že jsme to dokázali. Quatro Reklama 3:0 Grutech !!!

Objektivně musíme přiznat, že v tomto duelu jsme od samého počátku tahali za jednoznačně kratší konec. Baníček nás rozhodně nehodlal jakkoli podcenit. Nastoupil plně koncentrovaný a předvedl 100% výkon. Na jeho rychlou, agresívní hru jsme neměli protizbraň. Bylo příliš zřetelné, že jsme se v předchozím utkání vydali na maximum. A navíc nám oproti soupeři scházeli minimálně 2 hráči. O výsledku zápasu tak bylo jasno už po první půli. Druhý poločas byl už víceméně jenom formalitou. Baníček si hlídal svůj komfortní náskok a my jsme se snažily dohrát utkání se vztyčenou hlavou.

Ačkoli nás čekal prvoligový soupeř, navíc v plné sestavě, toužili jsme po umístění na „bedně“ a chtěli jsme se o něj porvat. Začátek vypadal nadějně.

Po individuální akci L. Miškoviče, jenž přešel přes bránícího J. Gaša a podél vyběhnuvšího brankáře poslal míč křížnou střelou o zadní tyč za jeho záda, jsme se ujali vedení 2:1.

Radost bohužel trvala jenom krátce. Záhy jsme inkasovali dvě slepené, avšak hlavně úplně zbytečné a hloupé, branky. V obou situacích nás zradila nekoncentrovanost a malý důraz.

Byly to bezpochyby zlomové okamžiky zápasu, neboť od této chvíle už Blues Devils drželi otěže utkání pevně ve svých rukou. Přestože poločasový stav nebyl vůbec beznadějný, nedokázali jsme už zmobilizovat fyzické síly ani morálně volní vlastnosti.

Branky v naší síti přibývaly a reálně nám začal hrozit debakl, který by vrhnul temný stín na jinak povedené play off.

Potupnou „desítku“ jsme nakonec odvrátili a v posledních vteřinách utkání jsme díky Aleši Pazderkovi ještě výsledek malinko kosmeticky upravili.

Ve vyřazovací části Letního karvinského poháru 2015 jsme tak skončili na nepopulární „bramborové“ pozici. Přesto jde o jednoznačný úspěch! Vždyť jsme jako jediný tým mimo první a druhou ligu prošli do play off. Ve čtvrtfinále jsme zdolali několikanásobného vítěze LKP! A konečně v semifinále byla, vyjma nás, už jenom mužstva prvoligová!