Díky známosti s trenérem Markem Štefancem jsme mohli na fotbalovém hřišti změřit síly s jím vedenou Lokomotivou Louky, která nás pozvala k závěrečnému utkání své zimní přípravy. Protože téměř všichni hrajeme již jenom futsal nebo malou kopanou, byla to pro nás netrpělivě očekávaná výzva.

Základním předpokladem bylo, dát dohromady dostatečný počet kvalitních hráčů. Vzhledem k okolnostem jako jsou zranění ( J. Foltyn ), zaměstnání ( R. Navrátil ) či mistrovské utkání ( P. Lukosz ) bylo zřejmé, že pouze z vlastních řad mančaft nesestavíme. Výpomoc nám přislíbili naši bývalí borci, Jarda Jakubec s Honzou Kucbelem, dále pak M.Sirek ( Marsa ), R.Bizyk ( 12° ) a Petr Wodecky s bratrem Jiřím ( oba AC 6 ).

Za krásného jarního počasí jsme v sobotu 3.4.2010 nastoupili k našemu premiérovému klání na fotbalovém trávníku. Je zcela pochopitelné, že domácí byli sehranější a přesnější, zejména při práci s míčem. Hlavně jeho zcela odlišný odskok, oproti míči futsalovému, nám z počátku činil potíže. Celá první půle byla poměrně vyrovnaná, s občasným náznakem šancí na obou stranách a sporadickou střelbou ze střední vzdálenosti. Lokomotiva nakonec dokázala využít svoji mírnou převahu a ujala se vedení. Milan Rákoczy totiž nezareagoval na centr do pokutového území a díky tomu se Louky dostali do šance, kterou využili – 1:0.

Ve druhém poločase jsme se však zásluhou Marcela Petřkovského dočkali vyrovnání. To když se po individuální akci dostal z postu levého beka až před pokutové území Louk a zhruba z 18-ti metrů umně zatočil míč do pravé šibenice – 1:1. Z naší strany to ale ještě nebylo vše. O pár minut později mohl strhnout vedení v náš prospěch David Jakubec, jenž se po přihrávce Honzy Kucbela ocitl uvnitř šestnáctky, pravda poněkud z úhlu, tváří v tvář proti brankáři Lokomotivy. Ten ovšem včasným sražením nohou k sobě zneškodnil Davidův pokus o tzv. „jesle“, zvané též „housle“ či „dudy“. Odražený míč si ale našel Lukáše Miškoviče, který vystřelil bodlem ke vzdálenější tyči. Avšak i tuto záludně skákající střelu dokázal domácí strážce svatyně vytěsnit mimo prostor třech tyčí. Věčná škoda …

A jak už to tak ve fotbale bývá protivník svou gólovou příležitost nepromarnil – 2:1 pro Lokomotivu Louky. Do konce zápasu se skóre již nezměnilo. Objektivně řečeno naši hostitelé byli asi přece jenom o ten jeden gól lepší. Ostudu jsme si ale svým výkonem určitě neudělali. Na závěr bych si dovolil vypíchnout jeden vynikající individuální výkon, výkon Jaroslava Jakubce. S jakou bravurou a přehledem dokázal ve svých 52 letech odehrát celé utkání, klobouk dolů. Nemluvě o tom, že ani po fyzické stránce absolutně nezaostával za výkony borců ve věku jeho synů.